Krkonošské boudy, královny našich nejvyšších hor

26.02.2015 09:41
Tenistka Martina Navrátilová dostala jméno podle Martinovy boudy, na které vyrůstala. Jakub Renner zmrzl v roce 1868 pár metrů od Luční boudy, kterou v mlze neviděl. Na Chalupě na Rozcestí zasedala vláda. Znáte příběhy krkonošských bud?
Vypravil jsem se po stopách kolonizace nejvyšších českých hor. A málem jsem byl na hřebenech Krkonoš „kolonizován“ já sám.
Stmívalo se, jel jsem na běžkách od mohutné Labské boudy k opuštěné Vosecké boudě a ty dva kilometry byly nekonečné.
Ulevilo se mi teprve u Vosecké boudy. Najednou nehrozilo, že se ztratím. A pak jsem triumfálně sjel do Harrachova - téměř 8 kilometrů po dlouhé svažující se cestě.
Nádherná odměna.
Krkonošské boudy mi učarovaly už ve školním věku. Jezdil jsem na školy v přírodě na chatu Na Vyhlídce nad Pecí pod Sněžkou. Vyhlídka později vyhořela. Zbyla z ní jen smutná základová deska poblíž lyžařského vleku. Podobně jako „moje“ Vyhlídka i mnohé jiné boudy někdy v historii vyhořely a na místě stojí už druhá, či dokonce třetí chata stejného jména. Týká se to Labské boudy, Luční boudy i Mumlavské boudy.
Došlo mi, že tyhle horské chaty mají podobně košatou (a leckdy podobně dlouhou i pohnutou) historii jako hrady a zámky, kterých naopak v Krkonoších mnoho není. A tak jsem nazul běžky a vyběhl po stopách krkonošských bud.
 

Boudy u Pece

Vyrazil jsem z Pece pod Sněžkou na hřeben směrem na Výrovku táhlým stoupáním o půl kilometru výš - Pec má 850 metrů nad mořem, zatímco Výrovka 1 356 metrů.
Výrovka je jedna z mých nejoblíbenějších krkonošských bud - nejen pro své půvabné jméno, ale také díky strategické poloze na významném rozcestí. Je to jeden z prvních azylů na hřebenech pro turistu vyčerpaného výstupem. Dostal jsem tam čaj a poctivou česnečku s takovou porcí tvrdých houstiček, že jsem ji mohl brát jako hlavní jídlo.
Nad horkou polévkou mi došlo, že je to jedna z mála bud, kterou znám už ve dvou verzích. Ze škol v přírodě pamatuji ještě předchůdkyni dnešní boudy, což byla drsňácká přízemní kůlna z tmavě červeného dřeva - provizorium na desítky let. Po letech jsem najednou přišel a spatřil novou Výrovku z roku 1988. Má trochu socialistickou architekturu s charakteristickými mansardovými okny a její střecha sahá až na zem. Půvab tohoto řešení oceníte hlavně v zimě, kdy bouda překvapivě splyne se zasněženou plání a dokonale se maskuje.
Podobný architektonický styl jako Výrovka má i nedaleká Chalupa na Rozcestí, která se střechami až na zem odolává už desítky let větru jako obrněný transportér v krkonošské pustině. Dnes je vyhlášena hlavně gastronomií. Je to vlastně jen větší bufet, přesto kultovní místo. Název budí trochu pousmání, protože skoro každá druhá krkonošská bouda leží na nějakém rozcestí. „Tady ale prochází symbolická hranice západních a východních Krkonoš. Jednou tu zasedala i vláda, protože Václav Klaus jezdí rád na lyže,“ říká provozovatel Chalupy na Rozcestí Zdeněk Nikl.
Na opačnou stranu od Výrovky stojí Luční bouda, největší a nejznámější krkonošská bouda, opravdová královna hor. Ani nevadí, že za její dnešní podobu vlastně vděčíme Němcům z dob druhé světové války. Postavena byla v roce 1938, samozřejmě na místě starší stavby.
I tady jsem kdysi nocoval - s turistickým oddílem jen nedlouho po svých školách v přírodě. Luční bouda tehdy byla ještě poměrně spartánská, s velkými pokoji se statnými palandami a chladnou profukující halou s dlouhými lavicemi, na kterých jsme dostávali ranní čaj. Od té doby prošla rekonstrukcí a dnes je tam i nejvýš položený minipivovar v Česku Paroháč.
Nedaleko Luční boudy stojí směrem k Výrovce takzvaný Rennerův kříž, který upomíná na nebezpečí hor jako máloco. Zmrzl tam totiž v husté mlze pan Renner. Zemřel pouhých 100 metrů od Luční boudy, kterou nedokázal nalézt.
Pokud byste chtěli ještě ve zbytku zimy navštívit boudy u Pece na běžkách, doporučuji vystoupat z Pece k Výrovce. Od ní můžete jet k Chalupě na Rozcestí, která je na dohled, nebo na druhou stranu k Luční boudě. Cestou zpět z Výrovky do Pece vás nemine jeden z nejkrásnějších běžkařských sjezdů v Krkonoších.
V Peci jsem byl z Výrovky za čtvrt hodiny, i když jsem musel pořád plužit a vyhýbat se lyžařům. Zdatnější lyžaři mohou za dobrého počasí zkusit i okruh z Pece přes Lesní boudu, Liščí horu, Chalupu na Rozcestí, Výrovku a dolů. Mezi Výrovkou a Luční boudou najdete také nejkrásnější místo v celých Krkonoších, kamennou kapličku na hřebeni, známou jako Památník obětem hor, odkud se nabízí patrně nejkrásnější výhled na Sněžku. Uvnitř kaple naleznete místo oltáře dřevěné tabulky s daty, kdo kdy v horách zmrzl.
 

Boudy u Harrachova

Napodruhé jsem zkusil opačnou stranu hor. Mumlavská bouda leží na jednom z nejoblíbenějších výletních míst Krkonoš, u stejnojmenného vodopádu. Už proto si zaslouží své místo v seznamu nejslavnějších bud, ale také ji považuji za restauraci s nejkrásnějším interiérem. Připadal jsem si tam jako v „chaloupce“. V rohu stojí samozřejmě i figura Krakonoše, naproti ní čarodějnice, která místo koštěte třímá tabuli s denním menu.
Už před vchodem najdou turisté reklamní tabuli s tradičním nářečním „Přijďte pobejt“. Uvnitř jsem dostal výtečnou krajovou polévku kyselo, u které si vybavím vždy repliku z Krkonošských pohádek, kde Trautenberk říká „To kyselo je moc kyselý“. Nabízejí tam i domácí koláče.
Mumlavská bouda stojí vedle Krkonošské běžkařské magistrály, která vede z Harrachova přes rozcestí s malebným názvem Krakonošova snídaně až na hřeben k Labské boudě. „Horský panelák“ je v posledních letech považován za ostudu Krkonoš a mluvilo se o jeho zbourání. Jenže i tohle betonové monstrum je už součástí historie - přinejmenším jako jediné svého druhu.
Teď je spíš v plánu citlivější oprava. Na internetové stránce Labské boudy se píše, že její nový majitel od roku 2012 s ní má „velké plány“.
Z Harrachova na Labskou boudu se vydejte výhradně za dobrého počasí a jen pokud vám bude zbývat dost času do tmy. Výlet trvá 4 až 5 hodin. Jinak se raději otočte už u Krakonošovy snídaně nebo Vosecké boudy. I tak si užijete krásný sjezd a výhled na zasněžený a rampouchy ověšený Mumlavský vodopád.
 

Boudy u Špindlu

Krkonošské boudy dnes slouží převážně jako hotely, ale existují lidé, kteří je přestavují na soukromé bydlení s respektem k horám. Jedním z nich je pražský architekt Ondřej Gattermayer, který stojí za projektem nových Davidových bud severně od Špindlerova Mlýna, přestavěných na byty. Královéhradecký kraj tuto opravu ocenil jako „Kvalitní projekt roku 2011“.
Zdejší apartmány nejsou pro každého - jednak proto, že poslední neprodaný byt tam stojí 6 milionů, jednak je také jasné, že dostat se v zimě „domů“ není úplně jednoduché. Zvlášť když chce člověk šetřit přírodu.
„Dnes není problém dojet autem s pohonem čtyř kol kamkoli, ale nám se podařilo přesvědčit majitele bud v Sedmidolí a na Davidovkách, aby nechávali auta dole a přepravovali se na skútru, čtyřkolkách, na lyžích nebo i pěšky. V centrech měst se doprava reguluje, na horách je to každému jedno. Dnes je hrdinství dostat se autem co nejvýš,“ uvádí ironicky Gattermayer.
Tento architekt dělí krkonošské boudy do čtyř skupin: na původní (Luční, Medvědí boudy, Brádlerovy boudy), přestavěné pro rekreanty (Špindlerovka, Erlebachova chata), přestavěné na soukromé bydlení (Davidovky, Hájenka, Úsvit) a zbořené - tedy čekající na obnovu.
Do poslední skupiny patří Petrovka. Momentálně asi nejznámější krkonošská „aféra“. Petrova bouda, charakteristická plochou střechou, vyhořela v roce 2011. Příčina požáru nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Bouda patří softwarovému podnikateli Vladimíru Kovářovi, vlastníkovi firmy Unicorn.
Od té doby se vedou spory o to, nakolik věrná musí být replika nové Petrovky, kterou chce Kovář vybudovat. „Postupně dochází ke shodě, památkový ústav měl připomínky, které se snažíme zapracovat. V podstatě chtějí zvětšit půdorys prvního nadzemního podlaží,“ říká Martin Havlík, jednatel společnosti Snowy Chalet, která připravuje stavbu Petrovky.
Naopak třeba architekt Gattermayer prosazuje i v petici, aby se už nová Petrovka nestavěla, protože staronový hotel by okolí zatížil dopravou. Argumentuje, že po požáru se nikdy neobnovily třeba ani Rennerovy boudy nebo známá Obří bouda.
Boj o krkonošské královny nekončí.
 

Může se hodit

Doprava 
Do Krkonoš se snadno dostanete i vlakem: z Prahy jede rychlík Metuje do Trutnova v 8.11 hodin. Nejbližší stanice k horám jsou Svoboda nad Úpou a Vrchlabí. Některé boudy, například Luční, organizují svoz hostů z Pece pod Sněžkou, jinak musíte pěšky či na lyžích. Při cestě autem počítejte s parkovným ve střediscích, denní ceny tam často překračují stokorunu.
 
Ubytování 
Například na nejznámější Luční boudě lze nocovat podle nálady a peněženky od světnic, kde ležíte ve vlastním spacáku, až po komfortní pokoje s LCD televizí za ceny od 240 Kč po 800 Kč na osobu.
 
Stravování
Čím dál od civilizace, tím vyšší ceny. Většina krkonošských bud slouží jako restaurace či bufety. Vyhlášené speciality? Na Mumlavské boudě mají skvělé kyselo nebo koláče, Luční bouda má vlastní minipivovar a pekárnu proslavenou obřími rohlíky.
 

Užitečné weby

www.krkonose.eu
www.lucnibouda.cz
www.chalupanarozcesti.cz
www.labskabouda.cz
 

Zimní boty, sportovní obuv a značkové oblečení HI-TEC.

Snowboard, kiteboard, snowboardy a kity.

Agentura PPC MAX - SEO optimalizace a PPC reklama

Kvalitní snowboard shop!

Sportovní outlet, výprodej, slevy oblečení.

Wakeboard, snowboard a kiteboard.

Dovolená a ubytování Chorvatsko.