Nižší ceny, méně lyžařů: 10 areálů, kde si i na jaře skvěle zalyžujete

09.03.2015 10:09
Jako se gurmán po obědě těší na zákusek, tak se lyžař-srdcař těší na jaro. Bývá totiž příjemně sladkou tečkou, někdy dokonce i tou nejlepší vzpomínkou na celou sezonu.
Ceny klesají, lyžařů na svazích zvláště od poloviny března ubývá a sněhu je přitom stále dostatek. Stačí vědět kde.
Doporučujeme vám 10 prověřených středisek, kde si právě na jaře dobře zalyžujete.
I selský rozum říká, že na jaře by měly být nejlepší podmínky na ledovcích, které jsou dostatečně vysoko na to, aby si udržely co nejkvalitnější sníh. To je samozřejmě jejich hlavní výhoda. Desítky až stovky metrů mocná vrstva zledovatělého firnu je i jistou tepelnou ochranou povrchové vrstvy sněhu. Ještě v dubnu nezřídka sněhu v nejvyšších polohách zhruba nad 2500 m n. m. přibývá a pravidelná ochlazení umějí připravit „lednové“ lyžování, ale bez dlouhotrvajících mrazů.
Na jarním lyžování má však své kouzlo i pomalu odcházející firn, nemluvě o tom, že klasická neledovcová střediska jsou zpravidla rozsáhlejší a mají pestřejší, proměnlivější terén. Ledovce jako klidná řeka nabízejí hlavně přehledné, uniformní sjezdové dálnice, zpravidla široké. Není nad to, když je ledovec součástí klasického střediska, které je na jaře v plném provozu – třeba tyrolský Sölden, švýcarské Saas-Fee nebo Zermatt, s výhradou pak i italské Passo Tonale. Můžete si tak vybrat různorodý terén, stěhovat se podle sněhu a počasí… Na ledovcích představuje právě počasí značné riziko – vyšší hřebeny se častěji halí do oblačnosti a lyžaře pak „odmění“ difuzním světlem, ve kterém se kvalitně lyžovat v podstatě nedá.
Jarní počasí není v žádném případě synonymem dlouhých týdnů kýčovitého azura. S výjimkou poloviny března, kdy v Alpách velmi často zakotvuje tlaková výše, je počasí od března do května velmi proměnlivé a často se mění každé dva tři dny – vzpomeňte jen na aprílové pranostiky! Můžete-li si termín ledovcového lyžování operativně přizpůsobit podle vývoje počasí, neváhejte.
 

Vysoké Tatry

Nejmenší velehory světa mají sice jen dvě „větší“ lyžařská střediska, zato svou nadmořskou výškou předurčená k velmi dobrému jarnímu lyžování. V Tatranské Lomnici se lyžování odehrává na úpatí Lomnického štítu. Spodní polovinu lyžařského areálu – mezi letoviskem a Čučoriedkami – vyplňují velmi mírné modro-červené tratě, naopak holým terénem Lomnického sedla nad Skalnatým plesem prochází legendární černá sjezdovka. Ačkoliv se jedná o jižní svah, s množstvím sněhu nebývá problém a naopak výhodou je „denní chod“ kvality sněhu od zmrzlého přes jemně natavený až po velmi měkký firn. Z nejvýše dostupného bodu ve 2200 m n. m. se můžete po nově rozšířené sjezdovce spustit až dolů do Lomnice, což představuje nejdelší sjezd na Slovensku s převýšením bezmála 1300 m – střední část je přitom „ideálně“ středně obtížná.
Na Štrbském plese se lyžuje zhruba od 1400 do 1800 m n. m. sice jen na dvou hlavních červených sjezdovkách, zato v nezapomenutelném panoramatu. Ceny čekejte jako v malém alpském středisku. Do Tater můžete nově vyrazit pohodlně Pendolinem, které cestu urazí za šest a půl hodiny. V nabídce jsou i zvýhodněné akční balíčky s dopravou, ubytováním a skipasem.
 

Hochkar

Hochkar v předhůří dolnorakouských Alp nevyniká výškou (1800 m n. m.), ale sněhovou jistotou. Je to totiž horská kotlina, vystlaná lanovkami a sjezdovkami, kde se sníh velmi dobře usazuje. A navíc je jedním z nejbližších alpských středisek, zvláště z jižní části České republiky. Nakonec je nutné vyjet ještě po strmé a serpentinovité horské silnici, která však na jaře bývá zcela bez sněhu a zimních nástrah vůbec.
Navzdory ani ne dvoutisícové výšce působí Hochkar vysokohorským dojmem. Na straně pod samotným vrcholem Hochkaru je terén strmý a členitý, na protilehlém svahu naopak pozvolný a přehledný. Lanovky se ze dna kotliny vydávají na okolní vrcholy do všech světových stran, a utvářejí tak velmi kompaktní, přitom vcelku rozmanitý lyžařský amfiteátr. Tratě jsou atraktivní pro méně zdatného i náročnějšího lyžaře, kterému může chybět jen výraznější převýšení (400 m). V Göstlingu, ležícím přímo pod Hochkarem, můžete relaxovat v lázních Ybbstaler Solebad, kde najdete jak vodní, tak saunový svět.
 

Gastein

Údolí Gasteinertal je nejhorštější lyžařskou oblastí Ski amadé, kterou si Češi tak oblíbili, neboť jedním skipasem pokrývá 760 km sjezdovek a je dopravně „po ruce“. Zatímco zalesněná houpačka Dorfgastein Grossarl, prototyp rodinného lyžování na přehledných modro-červených sjezdovkách, i členitější Schlossalm Stubnerkogel už na jaře neohromí, úplně vzadu v údolí schovaný Sportgastein nadchne carvingové nezmary i freeridery – působí, jako by to byl ledovec, i když to ledovec není. Jediná kabinka a jediný vlek zpřístupňují velmi rozsáhlý, severozápadně orientovaný svah s tisícimetrovým převýšením, kterým se dolů řine na pět variant sjezdovek a nespočet tras ve volném terénu.
Výhodou Gasteinertalu jsou samozřejmě i termální prameny, do nichž se můžete po lyžování naložit. Na výběr jsou obrovské Alpentherme v Bad Hofgasteinu o rozloze 14 tis. m2 s vodním, relaxačním i saunovým světem anebo menší skalní lázně v Bad Gasteinu.
 

Ischgl

Tyrolský Ischgl má bohatou lyžařskou sbírku „nej“, která zvláště na jaře vyniknou – jedním z nich je množství tratí, které v celém komplexu nazvaném Silvretta Arena a přetékajícím až do švýcarského Samnaunu leží v celé délce nad hranicí 2000 m n. m. Díky tomu ani v pokročilém jaru nebudete muset vybírat z méně než 200 km sjezdovek, v čemž nemůže konkurovat žádné rakouské středisko.
Silvretta Arena je zároveň jedním z nejmodernějších areálů v celých východních Alpách. Kdo má rád prominentní místa a aprés-ski, ubytuje se přímo v drahém Ischglu, klidnější alternativou je švýcarská bezcelní zóna Samnaun anebo vesničky v údolí Paznauntal na rakouské straně, odkud se dá do Ischglu dojíždět. Středobodem arény je Idalp, slunečné plató nad Ischglem s přehlednými a lehčími sjezdovkami. Náročnější sjezdy stékají z vrcholů Greitspitz a Palinkopf do kotliny Höllenkar, dlouhé a členité červené pak míří do klidnějšího postranního údolí Fimbatal. Jižní, švýcarská strana arény nabídne spíš firnové lyžování s měknoucím sněhem, na severních svazích přivrácených k Ischglu vydrží déle pevný sníh. Ačkoliv se nelyžuje na ledovci, sníh je prakticky jistota, zaručená nadmořskou výškou a pojištěná výkonným zasněžováním.
 

Ötztal

Ischgl je sice „nej“ jarní lyžařskou adresou v Rakousku, ale přece jen jednoho vážného konkurenta má – údolí Ötztal. To je v kilometráži sjezdovek dokonce ještě větší, jenže ta je rozdělena mezi dva nepropojené areály, které nemají přímo společný skipas. Každopádně je Ötztal výbornou volbou pro maximalisty, kteří hledají rozsáhlé lyžařské terény s dlouhou sezonu, moderním lanovkovým parkem, kvalitním sněhem, a k tomu navíc se ještě rádi naloží do termální vody.
Pomyslným srdcem údolí je Sölden, prominentní a celkem rušný turistický resort v tyrolském stylu. Kdo si potrpí na poctivé aprés-ski s množstvím barů a diskoték, bude tu nadšen. Lyžařsky jsou přitom zdejší východně orientované svahy, již dopoledne zalévané sluncem a završené dvěma ledovci, prvotřídní – nabízejí na 150 km sjezdovek a hned několik sjezdů s více než 1500m převýšením. Celkově převažuje vyšší střední obtížnost tratí a poměrně čilý ruch dlouho do jara.
Sněhově ještě spolehlivější je klidný a poměrně luxusní hotelový resort Obergurgl Hochgurgl, jehož svahy jsou otočené k západu a vrcholí ve třech tisících metrech – podobně jako v Söldenu skýtají především dlouhé, sportovně červené sjezdovky, ale i ploché dálnice či ostřejší černou.
Kousek pod Söldenem v Längenfeldu se nachází ráj wellness – termální lázně Aqua Dome. Relaxaci v patrových venkovních bazénech tvaru lotosových květů završuje ohromující svět saun.
 

Mölltaler Gletscher

Mölltal je jedním z nejmenších a šikovně „schovaných“ ledovcových areálů, přesto je dostatečně pestrý a působí jaksi domáčtěji a útulněji než mnohé jiné ledovce. A to navzdory syrové krajině Vysokých Taur. Celá oblast na jih od Grossglockneru je turisticky mnohem méně frekventovaná, neboť je dopravně hůře dostupná a nemá ani žádná velká letoviska, spíš skromnější horské vesničky.
Mölltalský ledovec je tvořen typickou přehlednou ledovcovou plání, po níž rolují široké červené a modré magistrály, na protějším svahu se ale najdou i členitější a strmější sjezdovky, dlouhý sjezd pak nabídne hlavní červená trať směrem ke stanici metra, které je jedinou přístupovou cestou z údolí. Na ledovci si budete připadat jako na střeše – ať se podíváte jakýmkoliv směrem, ve výhledu vám toho moc bránit nebude. Výhled obsahuje Grossglockner i Dachstein, v dálce dokonce i Dolomity.
Mölltal je pro vícedenní lyžování poněkud malý, ale můžete zajet do půl hodiny vzdáleného Ankogelu, který má sice jedinou, zato velmi atraktivní osu červených sjezdovek s převýšením více než 1300 m. I tam se lyžuje vysoko – do 2600 m n. m.
 

Nassfeld

Na hranici rakouských Korutan a italského Furlánska se mezi vápencovými vrcholy okolo horského sedla rozkládá zhruba stovka kilometrů sjezdovek Nassfeldu. Jeho sjezdovky přetékají přes hřebínky, vystýlají údolíčka a zkrátka působí docela rozmanitě.
Z centrálního vrcholu, kam se dostanete kabinkou z údolí, vedou pestré červené sjezdovky s mírnějšími i prudšími pasážemi do tří světových stran. Ze sousedního skalnatého ostrohu Troghöhe se mezi skalisky rozbíhá strmá červená trať, která se níže na prostornějším svahu větví v přímou černou a dvě červené varianty, vybírající na strmě skloněném svahu o něco málo mírnější trasu. A na opačné straně areálu z Gartnerkofelu zase padá pěkná sportovní závodní „fiska“.
Čím ale vlastně Nassfeld láká jarní lyžaře, když nedosahuje ani výšky 2000 m n. m.? V zimách bohatých na středomořské tlakové níže mívá i několikametrové vrstvy sněhu, ale hlavně pořádá jeden z největších svátků aprés-ski pod alpským nebem – na svazích vyrůstají karibské, italské či ledové bary a k tomu je nespočet příležitostí lenošit v lehátkách, houpacích sítích nebo plážových křeslech. Nassfeld se tak stává největší slunečnou terasou Alp.
 

Schnalstal

Na jižní, jihotyrolské straně Ötztalských Alp se krčí malý ledovcový areál, do něhož je příjezd ze všech stran tak zdlouhavý, že tu bývá skoro zaručeně liduprázdno. Ačkoliv budete mít dojem, že jste na konci světa, zdání klame. Údolí je přitom zřejmě obydlené už tisíce let a stejně staré jsou i přechody ledovců pastýři, kteří hnali své ovce z vyprahlého Schnalstalu přes sněhová a suťová pole ve třítisícových výškách na severní, dnes rakouskou stranu hřebene se šťavnatějšími travnatými pastvinami. Tuto cestu použil před pěti a půl tisíci let i legendární Ötzi, než jej údajně zasáhl smrtelný šíp.
Z údolní vesničky, či spíše malého hotelového satelitu, vyjíždí jumbo kabina na třítisícový vrchol Grawand, odkud stéká širokánský ledovec využitý pro červené až modré carvingové ranveje, obsluhované čtyřsedačkou a dvojicí dlouhých kotev. Na protilehlý jižní svah Hintereis s parádními červenými sjezdovkami stoupá starší dvousedačka. Do údolí můžete sjet divokou soutěskou po užší, ale svižné „pašerácké“ cestě, od níž ještě vybíhá vzhůru sousedním jižním svahem moderní čtyřsedačka Teufelsegg s další krásnou červenou a černou tratí a převýšením 600 m. Horská chata Bellavista má největší nabídku knedlíkových pokrmů v Alpách a zároveň se venku před ní můžete naložit do horké vířivky.
 

Livigno

Malebné letovisko vysoko v horách, uzavřené jakoby do svého vlastního světa, už pro Čechy není žádným tajným tipem – výborné a přehledné sjezdovky, levné pohonné hmoty a alkohol a sněhová jistota zajistila Livignu hodně českých štamgastů. A stejně tak i polských, zvláště v době jarní akce „ski free“, kdy je k ubytování přibalen skipas zdarma. Tato „kulturní“ infiltrace Livigna je ale spolu s poměrně nepohodlným přístupem ze severu jednou z mála nevýhod této lyžařské končiny.
Největší plocha sjezdovek Livigna náleží východnímu hřebeni s vrcholem Vetta Blesaccia, kam míří z obou konců Livigna kabinkové a výše pak expresní sedačkové lanovky. Nejprudší sjezdovky spadají podél kabinkové lanovky Carosello. Jsou štědré šířkou i sklonem, čímž si říkají o delší carvingové oblouky. Z vrcholu Blesaccia jsou z opačné strany přejezdovou cestou připojeny mírnější, ale rovněž královsky široké dálnice s krytými čtyřsedačkami. Na strmosti tratě přidají až v nižších, zalesněných partiích při sjezdu do Livigna. Tato část je na jaře více vystavena slunci, a tak se hodí spíš pro dopolední lyžování.
Menší, ale o něco sportovnější areál Mottolino má svahy otočeny „výhodněji“, takže si drží déle kvalitnější sníh. Několik krytých sedaček obtékají sytě červené až černé tratě, které se spouštějí z vrcholu Monte della Neve, nechybí ale ani mírnější, „rozlyžovací“ široká červená ranvej z Mottolina do průsmyku Trepalle. Livigno je díky nadmořské výšce (městečko v 1815 m n. m., vrcholky o téměř 1000 m výše) typicky sněhově bezproblémové až do konce dubna.
 

Arosa Lenzerheide

Už v loňské sezoně se švýcarští sousedé Arosa a Lenzerheide spojili v jeden celek – vznikl tak lyžařský komplex s více než 200 km sjezdovek, který může při vzdálenosti 6 až 7 hodin dálniční jízdy ze středu Čech zaujmout i české lyžaře. Velikost přitom není jediným lákadlem – sjezdovky se rozkládají nad 1500 m n. m. a většina z nich až nad dvoutisícovou hranicí. Současný kurz franku se zároveň postará o to, že tu příliš rušno nebude – navíc typicky sem jezdí lyžaři hlavně na víkend.
Terénům v Lenzerheide dominuje skalnatý vrchol Rothorn, po jehož odvrácené straně mírně klesá nenáročná sjezdovka a kuriózním tunelem se provrtává na hlavní, západně orientovaný svah. Po něm stékají široké, spíše sportovnější sjezdovky s vysokohorským duchem, nejstrmější závodní černá trať pokřtěná po Silvanu Beltramettim vede přes mezistanici Heimberg až do údolní vesničky Parpan těsně pod Lenzerheide.
Na opačném, východně otočeném hřebeni je nejvyšším, ale přece jen nenápadnějším vrcholem Stätzerhorn s dlouhými sportovními tratěmi v horních pasážích a širokým a mnohem mírnějším letištěm na úpatí (Alp Stätz). Velmi pohodový charakter s jen místy strmějšími variantami mají široké sjezdovky z vrcholku Lavoz o něco jižněji na stejném horském hřebeni.
V Arose je centrálním a zároveň nejvyšším vrcholem je Weisshorn, odkud stékají vedle jedné dlouhé výletní červené sjezdovky i sportovní přímé černé a červené tratě. Několik strmějších, avšak kratších jazyků vede i vrcholovou kotlinou z kóty Hörnli, který je „přestupní stanicí“ do Lenzerheide – odtud pendluje visutá kabina do horského sedla Urdenfürggli pod Rothornem na straně Lenzerheide. Nově vybudovaná tranzitní lanovka zdolává trasu mezi hraničními vrcholy obou středisek do pěti minut, a přestože žádnou novou sjezdovku nezpřístupnila, jde o velmi „čisté“ a lyžařsky nerušivé propojení, neboť obě stanice jsou vybudované na dobře přístupných místech.
 

Zimní boty, sportovní obuv a značkové oblečení HI-TEC.

Snowboard, kiteboard, snowboardy a kity.

Agentura PPC MAX - SEO optimalizace a PPC reklama

Kvalitní snowboard shop!

Sportovní outlet, výprodej, slevy oblečení.

Wakeboard, snowboard a kiteboard.

Dovolená a ubytování Chorvatsko.