Po zavření dolů začal vyrábět lyže. Značka Lusti má v zahraničí punc luxusního českého zboží

12.12.2015 20:54
•Milan Luštinec je zakladatel a majitel české značky Lusti.
•Vyrábí lyže, které učarovaly vrcholovým sportovcům i lyžařským nadšencům v tuzemsku i zahraničí.
•Příběh jeho úspěchu přináší v aktuálním čísle týdeník Ekonom.
Když tvrdím, že lyže má dřevěné jádro, tak je po celé délce lyže, ne jen pod vázáním, jak je ve světě běžné, chlubí se Martin Luštinec.
Cesta k byznysu údržbáře důlních strojů, ze kterého se stal podnikatel vyrábějící lyže, připomíná hollywoodský příběh. Lyže značky Lusti 49letého Milana Luštince jsou hitem a začíná patřit k lyžařskému bontonu je vlastnit. V Česku je preferují sportovci, kteří upřednostňují kvalitní lyže z tuzemské výroby. V zahraničí zase mají punc luxusního zboží, jež nevzniká ve statisícových sériích, ale perfektní prací v malé fabrice, která se s prkýnky mazlí do detailu a nic neošidí.
"V našich lyžích je všechno, nešidíme je. Když třeba tvrdím, že lyže má dřevěné jádro, tak je po celé délce lyže, ne jen pod vázáním, jak je ve světě běžné. Když tam má být titan, karbon, tak tam jsou. Zásadně nelžu ani v marketingu, což pravda není běžné," míní Luštinec. Je velkým fandou lyžování a lyží, takže je nemyslitelné, že by tento rtuťovitý, akční, svérázný a férový chlap něco v byznysu šidil.
 


GALUS INDUSTRIES


- Firma vznikla v roce 2000, ale už od roku 1993 se její zakladatel a majitel věnoval jako živnostník výrobě snowboardů a později i lyží.
- Martin Luštinec, původní profesí opravář důlních strojů, se učil výrobě lyží cestou pokus-omyl, až se dopracoval k produktu, který oceňují lyžaři v tuzemsku i zahraničí.
- Lyže značky Lusti se vyváží do Švýcarska, Německa, Španělska, Itálie, Francie, USA, Polska a na Slovensko.
- Ročně v Žacléři vyrobí 6000 párů lyží a stovky snowboardů.
- Firma má 40 zaměstnanců a dosahuje ročního obratu až 25 milionů korun.
 
A to neměl podnikatelskou cestu právě lehkou. Rozhodl se prorazit s lyžemi vlastní značky v době, kdy už byl trh takzvaně hotový, nasycený. Proč by si kupoval někdo lyže od neznámé firmy, když obchody nabízí brandy jako Atomic, Elan, Fischer, Völkl a podobně. Spíš renomované značky zanikaly, než aby se objevovaly nové a úspěšné.
 Milan Luštinec a jeho familiárně zvané "lušťovky" jsou ovšem výjimka. Ze žacléřské fabričky v údolí ohraničeném na jedné straně Krkonošemi a na druhé Vraními horami putují lyže nejenom k tuzemským lyžařům, ale i do zahraničí. Běžně firmy v zahraničí pracně hledají odbyt. Firma Galus Industries se prý nemusí vnucovat, obchodníci z ciziny přichází sami a nabízí své služby. "Ve světě je trend menších značek. Lidé chtějí mít něco kvalitního, výjimečného, exkluzivního, co nemá možnost mít většina. To platí i o lyžích, proto není problém naše lyže prodávat i v zahraničí," usmívá se zakladatel a majitel firmy.
Nejen že si Milan Luštinec zakládá na precizní práci a kvalitě, ale ještě se snaží stejné férové postupy zatahovat do obchodu. Prodejcům nepodráží nohy nějakými posezonními slevami či firemními secondhandovými akcemi, ale zase od nich chce, aby drželi dohodnuté ceny, které mimochodem, vzhledem ke kvalitě lyže, jsou poměrně výhodné. "Naše lyže jsou od konstrukce až po složení z nejlepších materiálů, fakt jsou top. Já totiž chci pro české lyžaře české lyže, které jsou srovnatelné se světovými značkami, ale zatímco ty zahraniční stojí 25 tisíc, tak naše si lze koupit za 9 tisíc korun. Máme vynikající kvalitu za rozumnou cenu," tvrdí podnikatel.
On sám měl přitom svou podnikatelskou cestu, popsáno lyžařskou terminologií, samou bouli. Dluhy, okamžiky téměř před krachem, podrazy od odběratelů. Všechno, na co si lze v byznysu z té negativní stránky vzpomenout, Luštince potkalo. Ale je na něm sympatické, že nezahořkl, nevrací tvrdé a neférové rány, naopak dál věří na čestné slovo a podání ruky. Tedy hlavně ze své strany. Možná proto, že měl původně celý život strávit na šachtě, kde mohou přežít jen tvrdí, ale zároveň přímí chlapi.
 Po vyučení údržbářem důlních strojů měl život jasný. Chystal se až do důchodu dělat na šachtě. "Dneska je běžné, že práce končí, ale to dřív nebylo. Neexistovala varianta, že bych byl bez práce, že by mě propustili. A najednou v Žacléři končily doly a já z toho byl hodně vystresovaný. Měl jsem barák s dluhem, dostal jsem odstupné a přemýšlel, co budu dělat," vzpomíná. Myšlenka, že by se živil podnikáním, výrobou snowboardů či lyží, ho prý začátkem devadesátých let ani nenapadla.

 

První výrobky aneb pokus-omyl


Sice si vyrobil vlastní snowboard z překližky, a protože se mu povedl, tak čas od času udělal další i někomu ze svých známých. Ale že by to mohla být jeho nová živnost, na to čekal až do září roku 1993. Asi tak čtvrt roku poté, co byl naposledy v zaměstnání, si nechal vystavit živnostenský list na výrobu sportovních potřeb. "Viděl jsem, že malé firmičky dělají prkna. Nikdo je tehdy nedovážel, takže vznikl prostor pro domácí kutily. Tak jsem si řekl, stejně nemám co dělat, tak se budu živit výrobou snowboardů. Hodně se psalo, jak malé firmičky mohou prosperovat, tak jsme se shodli se švagrem, že to rozjedeme," vzpomíná Luštinec.
Na sotva zkolaudovaný rodinný dům si vzal úvěr 250 tisíc korun, pronajal si prostor, nakoupil materiál a začal vyrábět bez jakéhokoliv technického vybavení snowboardy. Cestou pokus-omyl. Měsíce ubíhaly, peníze se rozkutálely a byznys nevzkvétal.
"Nikdo nevěděl o nějakých dvou nadšencích, kteří vyrábí snowboardy. Neuměli jsme podnikat a takových bylo víc. Vlastně jsem jeden z mála, kdo přežil," míní byznysmen. Partner odešel s tím, že ho to už nebaví, a Luštincovi zbyl dluh, který rozšířil o dalších 300 tisíc korun. Následoval rok, ve kterém se mu podařilo prodávat a splatit polovinu půjčky, a tak omámen "podnikatelskými úspěchy" si vzal milionový úvěr, protože měl objednávku na tisícovku snowboardů. Ty si opravdu klient odvezl, ale nezaplatil. "Dodnes mám schovanou podepsanou směnku jako památku na to, jak jsem byl důvěřivý."
 

Spolupráce s Rakušany


V takové situaci vyjela jednoho dne z faxu nabídka na výrobu 100 snowboardů od rakouského obchodníka, který na základě informací od rakouských výrobců materiálů na lyže udělal seznam možných dodavatelů a ty oslovil. Je jasné, že Luštinec ani okamžik neváhal a vyrazil na schůzku do Nového Města na Moravě. Se sousedem, který uměl německy a měl slušné auto. Luštinec totiž vlastnil ojetou Škodu 120 a chtěl přece jen působit mohovitěji. "Od 20 do 23 hodin jsme marně čekali v hotelu. Z posledních peněz jsem zaplatil útratu, a když už jsme vyjížděli z parkoviště, všiml jsem si, že přibylo auto s rakouskou poznávací značkou. Tak jsem se vrátil zpět a uzavřel byznys, který mě odrazil ode dna," vypráví Luštinec. Je pro něj příznačné, že když líčí finanční a podnikatelské peripetie, často se při tom směje. Možná tak zahání zlé vzpomínky, možná tak podvědomě dává najevo, že i vše zlé může skončit dobře.
Ona první várka snowboardů, na kterou mimochodem Luštinec dokázal z banky vymámit další kapitál, nedopadla nejlépe. Prkna byla samá bublinka. Přesto se nakonec spolupráce s rakouskou firmou Gaspo, která obchoduje se sportovním zbožím, ale především je velkým výrobcem dřevěného zahradního nábytku, slušně rozeběhla. V Žacléři začali vyrábět snowboardy a lyže pro sportovní obchodní řetězce jako třeba Intersport. O nic se čeští výrobci nemuseli starat, dobrý materiál i odbyt zajišťovali Rakušané.
"Je pravda, že jsme také nedostávali nějak horentně zaplaceno, protože lyže musely konkurovat čínskému dovozu. Ale práce jsme měli celý rok dost. Za sezonu jsme vyrobili až 25 tisíc párů lyží. Bylo to úžasné období, o nic jsem se nemusel starat, nemusel jsem nic vymýšlet, bylo to velice jednoduché podnikání," přiznává lyžařský byznysmen. Konečně byl bez dluhů, bez velkých starostí o chod firmy, o odbyt.
Když partner z Rakouska přišel v roce 2000 s tím, že by bylo dobré zvětšit výrobu, snadno kývl. Ale na nabídku, že v nové společné firmě bude mít jen čtvrtinový podíl, už tak vstřícný nebyl. Nakonec skončilo jednání o podílnictví přesně napolovic s tím, že Luštinec bude jediný jednatel a sám bude rozhodovat o chodu Galus Industries. "Nemusel jsem si půjčovat, to bylo dobré. Samozřejmě jsem vklad partnerovi už zaplatil, ale na mě ještě nedošlo, přednější jsou investice dál do firmy," tvrdí Luštinec.
 

Chtěl jsem říci: Tohle je moje


A kdy vlastně přišel s myšlenkou vyrábět lyže pod vlastní značkou? "Jak jsem chodil po prodejnách s lyžemi a mohl ukazovat na spousty, které jsme dělali, ale prodávali je pod cizí značkou. Chybělo mi, že nemohu říct, tohle je moje. Tak jsem chtěl začít dělat něco za sebe," vypráví, jak ho v té době kontaktoval otec jedné mladé lyžařky. Chtěl, aby závodila na českých lyžích. On sám měl také dvě dcery, tak proč nevyrobit lyže i jim?
"Tak jsem začal v roce 2001 vymýšlet jedny, druhé lyže a další. Byly jednobarevné, bez nápisu, bez názvu, vzalo si je i pár mých známých a začali jim říkat lušťovky podle mého příjmení. Tak jsem si uvědomil, že by se lyže fakt měly nějak jmenovat, a rozhodl jsem se pro značku Lusti," vypráví jejich tvůrce a často i zkušební jezdec. Jeho zkušenosti a praxe jsou to, na čem vlastně celá firma stojí. Jeho cesta pokus-omyl vedla k úspěchu. "Když se otočím zpátky, tak to bylo hrozné. Začínal jsem na nule, nic jsem neměl a nic jsem neznal."
Postupně, především když málo sněhu ovlivnilo zájem o lyže v obchodech, klesal odbyt pro rakouského partnera a rostla výroba vlastní značky. Majitel Galus Industries začal jezdit se svými lyžemi na veletrhy a propagovat vlastní značku. V současné době už v Žacléři vyrábí ročně 6000 párů lyží vlastní značky a letos došlo i na renovaci designu snowboardů.
 

 

Zimní boty, sportovní obuv a značkové oblečení HI-TEC.

Snowboard, kiteboard, snowboardy a kity.

Agentura PPC MAX - SEO optimalizace a PPC reklama

Kvalitní snowboard shop!

Sportovní outlet, výprodej, slevy oblečení.

Wakeboard, snowboard a kiteboard.

Dovolená a ubytování Chorvatsko.